Ostrovy vzpomínek – Vladimír Sattran

Na stránkách vzpomínek se střídají příběhy z různých dob mého života. Jsou z doby učednické, pak z dob vandrovnických. Některé zachycují dobu zrání. Všechny stránky však prostupuje dech stáří, vanutí ducha. Přemýšlím o závěrečné části životního příběhu, který je obklopen radostí i bolestí, zápolením o dobro v tom podivně složitém světě. Do průplavů mezi ostrovy vzpomínek se už bojím zajíždět, jsou nepřehledné, asi bych v nich bloudil a utonul. Vždyť i ty ostrůvky jsou plné naplavenin a civilizační špíny, odpadu zbytečností provázejících lidské životy. Stále mám pocit, že často plníme zásuvky a skříně, protože neumíme zaplnit prázdnotu vlastního bytí. Proto si neodpustím volání po důvěře ve všudypřítomnost boží, která je uvnitř člověka a je tím působivější, čím více v ní věříme.