Ladím struny klece – Jana Martiníková

Poezie s nápaditými obrazy a rýmy, která je hravá, i když si na nic nehraje. Ale nejde jen o hraní – základní linkou básní je autorčina zpráva o ní samé, o lidech a věcech, které ji obklopují. A k plusu budiž přičteno, že se dokáže na všechny patálie i lapálie života podívat s nadhledem. Prvotina, která vznikala dlouho, a tak jí bylo dopřáno zbavit se dětských nemocí – upovídanosti a přemrštěnosti.