Poslední legrace – Ausonius

Decimus Magnus Ausonius je nejvýraznějším "světským" latinským básníkem pozdní antiky. "Světský" neznamená "nekřesťanský", protože křesťanem byl, nýbrž hluboce nasycený kulturou řeckých mýtů a římských dějin, pěstující "literaturu pro literaturu". Postmoderna znovuobjevila Ausonia coby příklad intertextuality a literárního experimentu. Výbor zahrnuje asi polovinu Ausoniova díla tak, aby obsáhl všechny polohy: něžně milostné, lyricky krajinopisné, uctivě vzpomínkově elegické, křesťansky zbožné i politicky devótní. Dominují však polohy humorné a hravé: frašky, hříčky mytologické, intelektuální a jazykové, groteskně obscénní či pornografické. Bilingvní vydání s úvodní studií připravil Martin C. Putna, výbor obsahuje i překlady Karla Šiktance, Martina Bažila a Rudolfa Neuhöfera.