Skutky a cesty – Pero Tafur

Roku 1410 se do šlechtické rodiny ve španělské Córdobě narodil Pero Tafur. O čtvrtstoletí později se jako mladý rytíř vydal na cestu, která vyplnila čtyři roky jeho života. Vzpomínky na svá putování sepsal jako zralý muž až kolem roku 1454 v díle Skutky a cesty (Andanças e viajes), které ve své době nemělo ve šlechtické literatuře svým rozsahem obdoby. Cestopis překvapí nejen barvitostí a šíří (vedle popisu orientálních krajů a poutního turismu ve středověkém Jeruzalémě stojí poznámky o německé pořádkumilovnosti nebo o českém kacířství), ale i bystrým postřehem a trefným pozorovatelským úsudkem. Toto zdání však může snadno klamat. Ačkoli jsou Skutky a cesty autentickým cestopisem, lze o díle s jistou nadsázkou říci, že se podobá spíše rytířskému románu, v němž je Pero Tafur současně hlavním hrdinou. To však není překvapením u muže, jenž nám ve svém cestopise vypráví například o tom, že pochází z rodu byzantských císařů. Skutky a cesty je možno číst jako autobiografické dílo i jako historický dokument své doby. Pero Tafur v něm zanechal obraz sebevědomého a odvážného rytíře, pevně ukotveného ve společenských souřadnicích pozdního středověku, ale prokázal také schopnosti talentovaného pisatele.