Týnský kostel a architektura poděbradské doby – Jana Pařízková čevonová

Kostel Panny Marie před Týnem, od 14. století hlavní farní chrám Starého Města, po husitských válkách hlavní kostel utrakvistické církve v Čechách a na Moravě a nepřehlédnutelná dominanta historického jádra Prahy, představuje po Svatovítské katedrále druhou nejvýznamnější pražskou středověkou sakrální stavbu. V syntézách dějin české gotické architektury bývá řazen na přední místo ve vývoji architektury lucemburské doby a zároveň je dokončení kostela po husitské revoluci převážně prezentováno jako nejdůležitější stavba doby Jiřího z Poděbrad. Při bližším pohledu se však představy mnohých autorů ohledně určení předhusitských a pohusitských partií kostela zásadně různí, z čehož plynou závažné otázky pro pochopení architektury poděbradské doby. K podrobnějšímu zpracování architektury poděbradské doby se alespoň částečně snaží přispět právě předkládaná kniha o pozdně gotické dostavbě staroměstského kostela Panny Marie před Týnem, která shrnuje dlouholetý výzkum stavby.